NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už to bude deset let, kdy se tihle kluci poprvé sešli a začali spolu v srdci Spojeného království tvořit písničky. Ty jsou vystavěny na soutoku velmi emotivního indie rocku a mathových instrumentálních kudrlinek, navíc s tak intenzivním vkladem citu, až se mi nechce věřit, že kluci pocházejí právě z lidsky chladného Oxfordu. Snaha o člověčenskou hřejivost a milou nenásilnou rockovou hudbu, která díky progresivním sklonům rozhodně nebude patřit do prvoplánového pop-rocku.
Oproti minulým albům je citelná změna v sestavě, nový vokalista Henry Tremain působí klidněji, melancholičtěji, ale také bohužel poněkud nudněji. Stuart Smith před ním byl v rámci tohoto žánru jednoznačně mužnější (pokud to vůbec v rámci křížení emo rocku a indie vlastně jde) a dokázal si více se svým hlasem hrát s dynamikou skladeb. Ač hlasové výšky ledabyle koketující s fistulí v podobných kapelách moc nemusím, Henry Tremain jim propůjčuje zajímavou, plačtivě zasněnou náladu, která má své charisma.
Feeling skladeb mi v mnohých ohledech připomíná poslední desku ENGINE DOWN, jen s tím rozdílem, že THIS TOWN NEEDS GUNS jsou uvolněnější a určitě i popovější. Základ instrumentální části tvoří jiskřivé trilkování dvou mathrockových kytaristů v kulisách většinou rovné rytmiky. Nedílnou součástí, na kterou se vždy při poslechu těším, je několik výtečných meziher, a ať už jde jen o akustické brnkání nebo kytary podpořené drobnou elektronikou, vždy hudbu příjemně zpestří. Pokud v těchto chladných dnech hledáte něco mile „teplého“, tak stále aktuální album THIS TOWN NEEDS GUNS je velmi vhodnou volbou.
7 / 10
13.0.0.0.0 (2013)
Animals (2008)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.